Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzívní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzívní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo.

V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renesance (anglicky Old style), která vydržela až do počátku 18. století.

Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude, kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla 4× větší než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci.

Novým obdobím v typografii je baroko (anglicky Transitional, 1722–1763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se větším kontrastem mezi tenkými a tlustými tahy. Byl následován klasicismem (anglicky Modern types, 1788–1820), který ještě zvýšil kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon je přímější. Pak započal úpadek (1820–1888). Obnova započala v 90. letech 19. století soukromými tisky a byla dokonána, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renesance, baroka i klasicismu.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Typografie